Obelix a Caesarova galéra (30. komiks)

Obsah:

Otroci pod vedením Spartakuse ukradnou Caesarovi galéru a ukryjí se s ní v Asterixově vesnici. Caesar za ní pošle legionáře, kteří se na přivítání lodi chystají tak, že to Galové považují za přípravu na útok. Obelix pak vypije celý kotel kouzelného nápoje a stane se něco, co nikdo nečekal. Jak to celé dopadne?

Hodnocení pro mladší

Některé situace jsou legrační, ale příběh je dost nesourodý a občas připomíná řadu podivných nápadů poskládaných za sebou. Létající krávy, ach. Velmi mladým by se to vlastně líbit mohlo. Ale nečtěte hodnocení pro starší.

Hodnocení pro starší

Uderzo rozvíjí zajímavou myšlenku: co se stane, když Obelix poruší zákaz, který v sérii platí od samého začátku? Jenže místo důmyslného příběhu vzniká směsice nápadů, které se příliš nespojují. Kouzelný nápoj tu navíc funguje nezvykle – jeho účinky se mění způsobem, který působí spíš jako scénáristická pomůcka než jako přirozené rozvinutí známých pravidel světa Asterixe. Ani motiv vzpoury otroků a námořního dobrodružství nedostane tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Uderzova kresba si zachovává svůj charakter, ale sama nedokáže zachránit scénář, kterému chybí pevnější směr, soudržnost i důvtip. A konec... je podle mě opravdu strašný... Já vím, že jsem odkýval létající koberec, protože Asterix je historická fantasy, ale tohle... to už není fantasy, to je infantilní pohádka pro předškoláky. Tohle jsem já nepřekousl, dávám pětku, komunita trojku.

Ostatní komiksové příběhy.

Pro zvídavé a hnidopichy

Dál následují poznámky k detailům a původní „recenze“, obojí prozrazující děj a psané spíše pro starší čtenáře.

Poznámky k detailům
Původní spoilerová „recenze“
Zdroje

Poznámky k detailům - hnidopíchání:

Hnidopíchat do fantasy příběhu bude ošemetné, vždy se dá říct o jakékoliv chybě, že je to celé fantasy a tedy se tam může stát cokoli
Skočím tedy do roviny historické - v reálné historii byl Spartakus, vůdce povstání gladiátorů v letech 73 - 71 př. n. l., Thrák (narodil se na jihu dnešního Rumunska) původně služící v římské armádě, vzbouřenec, neúspěšný dezertér a následně gladiátor. Z historie do našeho příběhu prosáklo i to, že se vzbouřenci nemohli dohodnout, kam půjdou, což se jim ve skutečnosti postupně stalo osudným.
Co se reálné historie týče... ~~99,9 % pirátských útoků NEBYLO vedeno pod vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty - Tato vlajka je až výmyslem romantiků devatenáctého století...~~ - omlouvám se za dezinformaci, vycházel jsem z Opravníku omylů MUDr. Ludvíka Součka, ale není tomu tak, podobné vlajky, Jolly Roger^[1], se při samotném útoku v 18. století asi opravdu používaly.
Postava Spartakuse je karikaturou Kirka Douglese, herce, který ztvárnil stejnojmennou postavu ve stejnojmenném eposu z roku 1960.
Atlanťan Hyapados je karikatura jistého Jean-Paul Roulanda, ale nenašel jsem nic, co by ho mohlo u nás činit známým. Námět detektivky Něžné kuře byl sice dobrý, ale není to nic, co by mi umožnilo toho pána znát.
Poprvé vidíme, jak působí kouzelný nápoj ve větším množství. Totiž jak začal působit, dřív tohle nedělal, stačí vzpomenout na první díl, Asterix z Galie strana 44, kde se Asterix napil v množství odpovídajícím při přepočtu na jeho hmotnost tomu, co teď Obelix i Semprokonsensus, a nic se mu nestalo...
A Kleopatřin nos už není, co býval, nějak se jí od dílu Asterix a Kleopatra zmenšil, jak jsem byl správně upozorněn.
Jaký význam má nezmlácený legionář na str. 16? Proč tam je? Co nám tím chce Uderzo naznačit, sdělit? Nebo se s ním maloval omylem?
Heureka, konečně Římané přišli na to, že malý psík je malý psík a tudíž se jím nemusí nechat kousat, ale můžou se aktivně bránit, ať již úderem kopí, str. 25, nebo kopnutím, str. 43. Já sice můžu mít rád pejsky a nerad představitele moci, ale když se někdo chová zcela nesmyslně, jako že se neubrání Idefixovi, to se mi ekluje ještě víc :o)
Dodatek, jaro 2009: teď to vidím jinak... V Kančanaburi, kousek od mostu přes řeku Kwai, mne v jeden prosincový večer kousl Idefixův zlý bratranec do lýtka. Zezadu, přiběhl bez štěknutí... Neměl jsem ho jak chytit či umlátit na pitvu... utekl, takže mne léčba vztekliny v Bangkoku stála měsíc života. Nikomu nepřeji kombinaci antibiotika & vakcína... a nezbožňuji malé pejsky.
Že Obelix jako prcek po jednom divočáku už nemůže, tomu rozumím (a čistě z nostalgie připomenu, že v prvním dílu Asterix z Galie stačil jeden divočák celkem realisticky Asterixovi i Obelixovi dohromady)... ale že odmítá jiné jídlo než divočáka, strana 29, to snad vidím poprvé. Ještě v minulém dílu Růže a meč chtěl sežrat chleba spolužákovi, malému chlapci... svůj snědl bez řečí... Pravda, v Anglii z vařeného masa nadšený nebyl.

Původní spoilerová „recenze“

Caesarovi je ukradena několika otroky pod vedením Spartakuse galéra, se kterou se rozhodnou schovat v Asterixově vesnici. Caesar pro svou galéru posílá legionáře pod velením admirála Semprokonsensuse a právě při přípravách Římanů na jeho přivítání dojde u Galů k tragickému omylu. Prvním krokem k tragédii je drobný omyl, přípravy Římanů jsou považovány za přípravu na útok, Panoramix tedy vaří svůj kouzelný nápoj, tradičně podělí všechny mimo Obelixe, vesničané tedy zmlátí Římany, ale po návratu objeví tragický Obelixův omyl... Ten totiž, jako správná bečka nikdy nemající dost, vypije kotel kouzelného nápoje - a zkamení. Zatímco Panoramix zkouší vyléčit obelixovu sochu čím ho napadne, připlouvá Spartakus a žádá o pomoc Majestatixe. Vesničané schovají galéru u sebe na souši, ale než stihnou začít řešit tento problém hlouběji, oživne nečekaně a v nečekané formě malého dítěte Obelix.

Obelix je jako prcek vysloveně nešťastný a po chvíli utíká z vesnice přímo do náruče Římanů. Ti se rozhodnou vyřešit svůj problém - chybějící galéru - tím, že Obelixe unesou jako rukojmí a Semprokonsensus ho odváží do Říma. Tam se je vydávají stíhat bývalí otroci spolu s Asterixem a Panoramixem. Doženou je ještě na moři, Obelixe vyzvednou, Semprokonsensuse i s jeho lidmi předají pirátům jako odškodnění za potopení a vydají se, na Panoramixovu radu, hledat Atlantidu. Tam sice Obelixovi pomoci neumí, ale alespoň dovolí uprchlým otrokům u nich v bezpečí zůstat. Na zpáteční cestě je trojice přepadnuta Římany, přičemž dojde k zázračnému vyléčení Obelixe.

Jestli jsem díl Asterix a Rahazáda označil za „nejvíce pohádkový“, tak teď nevím, co říci k této ...splácanině pohádek, bájí a fantasy... Já samozřejmě vím, že Asterixovy příběhy od začátku nejsou realistickou historickou literaturou, ale ve většině dílů se fantazijní část týkala čistě jen kouzelných nápojů vařených druidy - a i tady existuje prostor pro spekulace která rostlinka či chemická látka získaná z přírodních zdrojů pro který nápoj by teoreticky mohla působit na lidský organismus aby alespoň částečně, při správném podávání, mohl účinkovat podobně jako nápoje účinkují. Z tohoto vybočil Souboj náčelníků s objektivně létajícím (není problém oblbnout mozek tak, že si budete myslet, že létáte) legionářem, pak se nám to rozjelo až létajícím fakírem a přivoláváním deště v Rahazádě a další pohádkový prvek byl v Růže a meč drak chrlící oheň. Tohle všechno byla chabá příprava k tomuto dílu s vyvrcholením v Atlantidě... létající krávy, kde to jsme?