Obsah:
Jednoho rána najde Asterix před svým domem batole zabalené v jemných peřinkách. Ve vesnici se začne šeptat, čí to dítě je, a Asterix musí najít jeho rodiče. Obelix mezitím chlapečkovi dá napít mléka s kouzelným nápojem, takže je malý najednou velmi silný, a o dítě se začnou zajímat i Římané. Kdo jsou jeho rodiče a jak to všechno dopadne?
Čtenáři: průměrné Hodnocení
Tentokrát se Asterix s Obelixem starají o miminko, kolem kterého se děje spousta podivných věcí. Římané se ho snaží získat a jeden z vojáků se dokonce převlékne za kojnou. To je asi nejzábavnější část jejich plánů. Jinak ale dobrodružství není tak svižné a vtipné jako jiné příběhy o galských hrdinech.
Základní nápad má potenciál, ale Uderzovi se ho nedaří dostatečně využít. Tajemství kolem dítěte sice poskytuje důvod, proč se postavy dostávají do různých potíží, zápletka je však překombinovaná a nepřesvědčivá. Některé události jako by se odehrávaly hlavně proto, aby příběh pokračoval, nikoli proto, že by přirozeně vyplývaly z jednání postav. Ani římské politické intriky nepřinášejí příliš zajímavý komentář k mocenským poměrům; Brutus je především padouch, který vytváří další komplikace. Scénáři chybí důvtipnější dialogy, pevnější stavba i výraznější pointa. Album tak působí jako příběh, který měl zajímavé východisko, ale nedokázal z něj vytěžit dostatek skutečně dobrého humoru.
Ostatní komiksové příběhy .
Pro zvídavé a hnidopichy
Dál následují poznámky k detailům. Poslední z nich prozrazují pointu příběhu, stejně tak i přesunutý Původní obsah. Je to psané hlavně pro starší čtenáře.
Poznámky k detailům - hnidopíchání:
Proč jsem si myslel že je Asterixova vesnice na západním pobřeží? A včil vidím, že je na východním - slunce vychází nad mořem, str.5.
Chtěl jsem to dohledat... a zjišťuji že pan Uderzo má fatální problém nejen s měsícem...
Podíval jsem se na Věštce , kdeže byl situován ten ostrůvek co na něj Majestatix nařídil evakuaci vesnice... a ejhle, byl přesně na jih (str. 38), jediný směr kde nemůže být ani náhodou :o)
Obelix vyrůstal na vesnici, žije tam... a při tom ani trochu netuší (str. 7) jak se dojí mléko? Ne, ne... zkusím i tentokrát nepoužít pojem „Lacinofórkovi“.... i když, přesně ten pojem bych nejraději použil kvůli přízvuku majitele krávy, Paidanohydoixe... nevypadá že by žil v úplně jiném kraji, aby musel mít moravský přízvuk (str 19)
když už jsem u tohoto dialogu, ještě dvě poznámky
Obelix je překvapen a nadšen tím, že má hned u vesnice pole plné menhirů? Cože? Ale když on vlastně na vesnici neviděl že se krávy dojí.. asi chci po něm moc.
To už máme druhé vysvětlení řad menhirů. Připomínám že když slíbil Alfabetix odvézt Asterixe, Obelixe a Pepého do Hispánie , nechal si za to zaplatit menhiry na „úpravu pozemků“.
Proč se Pichlocactus po incidentu u vesnice vrátil do Condatu sám, bez svých vojáků?
Co se Condatu týče, v okamžiku kdy se Brutus vynoří za závěsem, na str. 17, řekl bych že Uderzovi ulétla perspektiva, na to jak by měl být za sloupem daleko, je Brutus moc vysoký.
Loudylix, stráž u vesnice, se objevuje jen kdy se to hodí ději...
Není tam v okamžiku kdy před branou do vesnice potkají Asterix a Obelix Pichlocactuse, str. 12, ani když se vrací, str.17... Ale když jde o „vtip“ s podobností chování se stráží Římanů, tedy při průniku přestrojeného legionáře Nadhodnotuse, str. 25 a 28, nebo přestrojeného Pichlocactuse, str.30 a 37, tak to tam okouní.
Ten kdo vkládal do bublin český překlad se nechal zmást počítači a anglosaským zápisem čísel. U nás se čárka používá vždy a výhradně k oddělení desetin, tedy jako desetinná čárka.
Pokud typografové chtějí oddělit tisíce od stovek, použijí mezeru.
Takže, římská míle nemá necelý metr a půl, jak nám tvrdí vysvětlivka na straně 41, ale necelý kilometr a půl.
Ale předpokládám, že nikdo se tím netradičním zápisem zmást nenechal, tak jen připomenu, že míle je tisíc dvojkroků.
Pozor, z následujících řádků lze pochopit pointu příběhu!
Vida, Brutus se ukázal býti lepším vojevůdcem než Caesar , nepoddajnou vesnici zničil během chvilky ;)
A vůbec, já bych tento díl nazval spíše „Asterix a syn“.
Nebo... že by měl tehdy v Egyptě Asterix něco s Kleopatrou?!
Hm... to by potom dostal jiný rozměr už tehdejší název Asterix a Kleopatra ... :o)
Nějak jsem nepochopil jak Kleopatra synka dostala nenápadně z Říma až před Asterixovu chýši... Když pominu celou cestu z Říma, stejně mi není jasné kdo našel odvahu a vlezl do vesnice nepoddajných Galů, tam našel správný dům... a to s dítětem které mělo tendenci tak pěkně křičet.
V komentáři závěrečné hostiny je Caesarion označen jako Ptolemaios XVI., podle mých informací to však byl Ptolemaios XV.
A toho vládnutí si v Egyptě moc neužil, v roce 30 př.n.l. jej nechal zavraždit Octavianus (Augustus)... zemřel tedy v sedmnácti letech.
Nebo ve čtrnácti, máme-li věřit zdrojům tvrdícím, že se narodil tři měsíce po Caesarově smrti.
Brutus... jeho první vystoupení, kterak v cirku znuděně sledoval, kterak je Asterix gladiátorem , to se mi líbilo...
Další... ale ne, rozšířím stránku s historickými osobnostmi , rozepíšu jeho výstupy tam.
Já jen že mi tady to jeho chování moc nesedlo.
Raději připomenu, že po Caesarovi dědili vnuci jeho sester, 3/4 adoptivní syn Gaius Octavius (později císař, caesar, Augustus) a zbylou čtvrtinu Lucius Pinarius a Quintius Pedius. O Caesarionovi nebyla v závěti ani zmínka.
Ten konec... jak sem psal, připadá mi to divné.. křečovité... příjezd Caesara a ještě překvapivější zjevení Kleopatry. Caesar že obnoví vesnici jeho nepřátel... Já nevím, prostě divné.
Původní obsah, spoilery
Jednoho rána najde Asterix před svým domem položené batole - chlapečka zabaleného v jemně vyšívaných peřinkách.
To vyvolá ve vesnici různé dohady a podezření, ohledně otcovství... které Asterix musí vyvrátit tím, že najde rodiče.
A než stihne vymyslet něco rozumného, Obelix napojí dítě mlékem s příměsí kouzelného nápoje... a to začne svou sílu využívat ke hraní, tedy k občasnému mávání živými chřestíky nebo k útěkům z postýlky..
Z kvality plenek Asterix usoudí, že by se měl pozeptat u Římanů, zda některému bohatšímu nechybí dítko.
Hned u vesnice potká prefekta Pichlocactuse, sčítajícího obyvatele Galie, ten ale po výprasku nic neřekne, tedy ani o dítěti, a tak pokračují v pátrání po římských táborech.
V posledním z nich, v Akvariu, se ale dozví, že Pichlocactus ve skutečnosti po nějakém dítku pátrá.
Když však potkají jeho belhající četu, dozví se pouze, že se vrátil do Condatu a že nedělá pro Caesar a, který má práci v Germánii.
V Condatu se Pichlocactus setkává s Caesarovým adoptivním synem Brutem , a vydávají se spolu k vesnici aby dítě jakýmkoli způsobem získali.
Prozatím vyšlou legionáře Nadhodnotuse v převleku za prodavače dětských chrastítek, ten však neuspěje, protože nápojem nacucané dítko jej považuje za hračku.
Po jeho zděšeném návratu vysílá do vesnice Brutus prefekta Pichlocactuse v převleku za kojnou.
Ten má sice větší úspěch, jeho vojenský zpěv malého uspává, ale při pokusu o únos nakonec i on před dítětem v hrůze prchá.
To už přejde Bruta trpělivost, zničí vesnici nepoddajných Galů a zkušeně zorganizuje i provede únos dítěte.
Asterix však Caesarova adoptivního syna unášejícího jeho adoptivního syna s pomocí Obelixe dostihne, dovede je zpět k troskám vesnice, kde dojde k odhalení pointy celého příběhu, dorazí rodiče malého, takže už víc k obsahu neprozradím...
Ale co se mne týče, ta pointa je... divná.
