Majestatix se dozví, že podle Caesara jsou nejstatečnější ze všech Galů Belgové. To se mu nelíbí, a tak se s Asterixem a Obelixem vydá k Belgům zjistit, jak to s nimi doopravdy je. Belgové jsou stateční, veselí a pohostinní, ale také ješitní. Kdo z nich je nejstatečnější?
Asterix s Obelixem tentokrát doprovázejí Majestatixe, který si nechce nechat ujít příležitost dokázat, že jeho Galové jsou nejlepší. Belgické prostředí přináší nové vtipy a zajímavé postavy, ale neustálé soupeření a bitky můžou omrzet.
Album stojí především na slovních hříčkách, narážkách na belgické zvyky a parodii historických událostí, od čurajícího chlapečka po bitvu u Waterloo. Zajímavé je, že si Goscinny nebere na mušku jen Belgii, ale také vlastní krajany: Majestatixova uražená hrdost ukazuje, jak směšné může být soupeření o prvenství. Základní myšlenka, že statečnost nelze jednoduše změřit, je sympatická, ale její rozvíjení není příliš důmyslné. Děj se opírá hlavně o opakující se souboje a soutěžení, takže působí spíše jako záminka pro jednotlivé gagy než jako promyšlené dobrodružství. Ani Caesarův návrat nedokáže úplně zakrýt, jak tenká je dějová kostra. Naopak výtvarná stránka je velmi silná: zejména závěrečný obraz inspirovaný vlámským malířstvím patří k nejzajímavějším zvláštnostem alba.
Význam dílu zvyšuje skutečnost, že jde o poslední Asterixův scénář René Goscinnyho. Po jeho smrti v roce 1977 Uderzo dokončil kresbu zbývajících osmi stránek (a album vyšlo v roce 1979). Vědomí této ztráty ale není dostatečný důvod k přehlížení slabší dramaturgie. Album je důstojným rozloučením, nepatří však k vrcholům série.
