Caesar zlomyslně daruje vesnici nepoddajných Galů, tedy něco, co mu nepatří, vysloužilému legionáři Romeomontekusovi. Ten ji propije a hospodský Ortopedix se do ní s rodinou vydá v domnění, že jede do vlastního. Co z toho vznikne?
V tomhle díle dokážou hádky a chytré řeči nadělat skoro tolik zmatku jako Římané. Někteří se snaží získat ostatní na svou stranu sliby a dárky, takže se i staří přátelé přestanou chápat. Příběh připomíná, že bychom neměli hned uvěřit každému, kdo nám chce něco namluvit.
Romeomontekus
Nejzajímavější stránkou alba je satira na politické kampaně a manipulaci s veřejným míněním. Goscinny ji vytvořil v roce 1974, v období francouzských prezidentských voleb, a ukazuje, jak se soutěž o důvěru lidí může změnit v přehlídku slibů, lichocení a osobních zájmů. Dcera Ortopedixe Zazi a její intriky přinášejí do příběhu další rovinu: soupeření už není jen otázkou vedení vesnice, ale zasahuje také do vztahu Asterixe a Obelixe. Asterixovo proniknutí do římského tábora bez kouzelného nápoje je vítanou změnou obvyklého schématu a vyzdvihuje význam rozumu a odvahy. Slabinou však zůstává, že některé politické motivy nejsou rozvedeny tak důkladně, jak by si zasloužily, a závěr působí poněkud pohodlně. Ve výsledku jde o tematicky zajímavý, místy velmi trefný díl, jehož satirický nápad je o něco silnější než samotná stavba příběhu.
Čtenáři v hlasování dali tolik jedniček, že snadno přehlasovali mou dvojku, takže se nenechte odradit mým mírně kritickým okem.
